Interview s Mgr. Tomášem Pospíšilem, Senior Manažerem společnosti Dreams Finance.
Tomáši, jak to všechno začalo, jaký byl první impulz stát se finančním poradcem?
Upřímně, přišel jsem k tomu jako slepý k houslím, a to doslova a do písmene…
Začalo to tak, že moje bývalá paní profesorka ekonomie ze střední školy si mě vytipovala jako vhodného kandidáta, pro společnost, která se finančním poradenstvím zabývala, a řekla mi „Tome, Vy si tam půjdete sednout a necháte si to vypovědět.“ Tak jsem si tam šel sednout, nechal jsem si to vypovědět, a nakonec jsme uzavřeli smlouvu. Od roku 2010 jsem se stal finančním poradcem.
Tomáši, Vy jste předtím studoval historii….
… ano…také…
Jaký je rozdíl mezi učitelem historie a finančním poradcem?
Zdánlivě nijak vzdálený, protože historie má své ekonomické stránky a ekonomie má taky své historické stránky. Vše, co se dnes děje v ekonomii, tak se dříve dělo i v historii. Ekonomika a historie má kupodivu k sobě nesmírně blízko. A ten, kdo tvrdí, že tomu tak není, tak se mýlí, protože na ekonomii stála celá historie (…na ženských, na zbraních, na válkách a na penězích…).
Tome, co stálo za Vaším rozhodnutím pracovat pod hlavičkou společnosti Dreams Finance?
V podstatě to byla opět náhoda… Náhoda, která nás přivedla už před mnoha lety pod křídla Honzy Hrdličky. Díky tomu, že spolupráce s Honzou Hrdličkou byla po léta bezproblémová, příjemná…, nebylo jiné šance než chtít zase spolupracovat s milými a pohodovými lidmi, což v podstatě u Honzy Hrdličky vždycky tak bylo, je a doufám, že i bude.
Tomáši, jste úspěšný manažer, jak vypadala Vaše cesta do pozice manažera?
Úplně jednoduše…, opět jsem k tomu přišel jak slepý k houslím: o))
V předchozí firmě v roce 2011 mi řekli: „Od července budete manažerem“, a tak jsem se stal manažerem: o)
Co stojí za Vaším úspěchem?
Nechci, aby to vypadalo, že se chválím :o)
Určitě sebekázeň, sebedisciplina, radost pracovat s lidmi, radost komunikovat, a mimochodem i ta láska k historii, i to s tím souvisí.
Tome, byla někdy chvíle, kdy jste měl chuť vše zabalit? Co to pomohlo překonat?
Určitě bylo. Bylo to způsobeno různými přechody, když jsme přecházeli z jedné firmy do druhé. Každá změna, každý přechod je obtížný. Pokud někdo tvrdí, že to tak není, mýlí se. Člověk se musí učit nový systém, nový marketing, zapadnout mezi nové lidi… Přiznám se, že jsem člověk, který nemá rád změny, respektive přijímám změny, až když jsou bezpodmínečně nutné. Když dochází ke změnám, tak mě to nebaví a štve a mám chuť do toho kopnout. Jsem typicky konzervativní člověk a opravdu nemám rád změny.
Co to pomáhá překonat?
Když vidím, že práci, kterou dělám, dělám dobře. Když mám příznivé ohlasy, zejména od svých klientů, kteří dokážou ocenit, že jsem jim v mnohých věcech dokázal mnohokrát pomoct. Řeším s nimi věci, které ani finanční poradce často neřeší (rodinné věci, soukromí a pak samozřejmě ty ekonomické).
Když vidím, že za mnou přijdou lidi, že by potřebovali financovat svůj vysněný dům, na který nemají peníze a já jim to dokážu zprostředkovat, vymyslet… a dnes bydlí, v podstatě i díky mně, dle svých představ a jsou šťastní, hřeje mě to u srdce.
Jestliže vidím, že se někde stane něco nepříjemného, nějaká pojistná událost a jen díky zajištění, které jsem jim nastavil, překonají to nejhorší finanční strádání, je to dobrý pocit.
A když za Vámi klienti přijdou s poděkováním a přinesou Vám například domácí med, je to ten 14 plat, který se nedá zaplatit…
Jsou to ti lidi, moji klienti …
Máte své životní či pracovní motto?
Ano, od Aloise Rašína: „Pracovat a šetřit.“
Co je pro vás největší výzvou?
Udržet se na kopečku.
Nejsem ten typ, který by se pořád hnal za vyššími a vyššími cíli, tohle já rozhodně nejsem. Dostal jsem se na nějakou pozici, kde je mi fajn a mým cílem je se na ní udržet. Nepotřebuji se hnát nějak vysoko, nepotřebuji mít něčeho víc, protože čím víc člověk má, tím má více starostí a tím má více problémů. Nepatřím mezi lidi, kteří potřebují za každou cenu nový luxusní dům, lepší auto a další honosnou dovolenou. Jsem spokojen, tak jak to je. Žiji v krásném, příjemném městě, které mám moc rád, kde mě lidi znají a je mi s nimi moc dobře.
Všechno funguje a tady se chci udržet.
Čím jste chtěl být jako malý kluk?
Bankéřem švýcarské banky, a to už se mi nepovede …:o)
Jako hodně malý kluk jsem chtěl být popelář, pak jsem chtěl být kuchař. Když už jsem byl o něco starší, tak jsem chtěl být právníkem, přímo státním zástupcem. To mě naprosto fascinovalo. Posílat zločince do kriminálu, to by mě hrozně bavilo.
Nicméně osud tomu chtěl, že jsem se zamiloval do historie, tudíž jsem potom volil cestu učitelství. Léta letoucí jsem učil historii, kterou dodneška miluji. To je můj základní koníček a z něj vyplývá prakticky všechno.
Tomáši, co Vás na práci nejvíc baví a je něco co na ní vyloženě nemáte rád?
Baví mě jednoznačně setkávání se a mluvení s lidmi, protože komunikace s lidmi je základ veškeré naší práce. Co mě opravdu nebaví, je administrativa a papíry…
Tomáši, co děláte ve svém volném čase?
Chodím na pivo, kouřím fajfku a hraji na akordeon :o))
Je někdo, kdo Vás inspiruje?
Určitě Winston Churchill, Tomáš Garrigue Masaryk, Alois Rašín. Z dávnější historie pak Marcus Aurelius, velký římský císař, stoický filozof a Seneca.
Když se zeptám na Váš sen, ať už osobní či pracovní, co Vás napadne?
Mít svůj vlastní, krásný pivovar, vařit pivo a prodávat ho lidem. Být s lidmi a pivem v kontaktu, tak to by mě bavilo, a to byl můj sen. Nosil bych takovou tu čepičku a zástěru, co nosili dřív hospodský, točil a roznášel lidem pivo, a dlouze s nimi vedl diskuse: o))
Prozradíte nám své plány na rok 2023?
Vzhledem k tomu, co všechno se v tuto chvíli děje okolo nás ve světě, hlavně přežít. Myslím si, že budeme všichni koukat, co všechno za rok bude úplně jinak.
Moje plány jsou zůstat zdravý, nezbláznit se, pracovat, šetřit a radovat se ze života.
Tomáši, mockrát Vám děkuji za rozhovor, přeji hodně úspěchů, splněných snů, a hlavně ten pivovar... :o))
