Interview s Lucií Roďanovou, Senior Manažerkou společnosti Dreams Finance.
Lucie, vzpomenete si ještě na svoje podnikatelské začátky? Co Vás k tomu vedlo?
Před 12–15 lety jsem měla náročné období. Děti byly ještě malé, odcházela jsem od partnera. Tehdy za mnou přišla kamarádka, abych šla za ní pracovat do pojišťovny Amcico, že je tam spokojená. Řekla jsem si, proč ne.
Měla jsem v sobě zakódováno, že se musím o sebe a o své děti postarat, a to bylo to, co mě k tomu vedlo. Přesně toto byl můj podnikatelský začátek.
Lidi mají někdy obavy nastartovat kariéru ve finančním poradenství, protože nemají finanční vzdělání. Jak to bylo u Vás?
Tuto obavu jsem vůbec neměla, od první chvíle mi tato práce nebyla vůbec cizí. Bylo to ale asi tím, že jsem šla v ten moment za kamarádkou. Byl to pro mě blízký člověk, ke kterému jsem měla důvěru. Viděla jsem, že je v práci spokojená tak proč bych nemohla být spokojená i já. Říkala jsem si, že to zkusím, dala jsem si časový horizont s tím, že to buď půjde nebo nepůjde.
Proč jste se rozhodla právě pro Dreams Finance?
To byl pro mě velký krok. Už po roce fungování v pojišťovně jsem cítila, že to není to pravé ořechové, protože nemůžu klientům nabídnout více, než co nabízí pojišťovna. U spousty lidí jsem se setkala s tím, že daný produkt pro ně nebyl vhodný, ale neměla jsem jinou možnost.
V té době jsem potkala Honzu Hrdličku, kterého jsem znala ze střední školy. Když mi vysvětlil rozdíl mezi pojišťovnou a finančním poradenstvím, tak to byla jasná volba.
Co je zrovna v Dreams Finance pro Vás nejdůležitější?
Jsem hodně vztahová, takže lidi, kolektiv, zázemí, lidský přístup ze strany vedení. Je pro mě důležité, že můžu komunikovat s vedením na přímo, což třeba v pojišťovně vůbec nepřipadalo v úvahu. Mám možnost se podílet na různých projektech. Oceňuji, že si nejsme pro sebe cizí, někteří kolegové jsou pro mě jako část rodiny.
Lucie, v loňském roce jste dosáhla se svým týmem 54 % meziročního nárůstu obratu. Jak se Vám to podařilo?
Ze strany klientů cítím větší vnímavost lidí, pandemie se vším zamávala, priority se lidem změnili.
Co se týká mě a mého týmu, chtěli jsme zkrátka víc, jak pro sebe, tak pro lidi a jejich rodiny. Ani nevím, jak se to povedlo, ono to šlo nějak vše samo. Nastoupilo spousty nováčků, někteří odešli, další zase přišli, všechno zapadlo do sebe, jak má.
Lucie, když se řekne – péče o klienty – co to pro Vás znamená?
Péče o klienty je pro mě hýčkání si jich, lidskost, otevřenost, být k nim přítel. Mám se svými klienty přátelské vztahy. Myslím si, že to je to GRÓ, starání se o ně, mít o ně zájem, naslouchat jim, posouvat je k tomu, co oni chtějí. Například si pamatuji jména všech jejich dětí, což je krásné, když mamince po dlouhé době řeknete „Jak se má Anička…?"
Je důležité mít lidi rád, nebrat je jenom jako klienty, mít s nimi vztahy.
Máte nějaké své zásady, kterými se při práci řídíte?
Myslím si, že každý OSVČ musí být zodpovědný ke svému času. Takže i moje nejstriktnější zásada je chodit do práce jako by se šlo do zaměstnání, což je začátek úspěchu. Je důležité kočírovat svůj čas. Mé vlastní zásady jsou jasně nadefinované, například v pondělí mám individuální pohovory, ať se děje cokoli. Co se týká mých osobních k lidem tak je to určitě upřímnost, férovost, umím být přítel, ale i zlá teta – nemám ráda levotu.
V jakém prostředí a atmosféře nejraději pracujete?
Atmosféru potřebuji klidnou, přátelskou, hezkou, čistou. Nemám ráda faleš, křivé lidi, dohady, spory a hádky. Potřebuji kolem sebe klid, pohodu, přátelskou atmosféru a podporu napříč celou firmou.
Lucie, právě jste vybudovali krásnou novou pobočku v Kolíně. Jak Vás tato myšlenka napadla a co vše stálo za vybudováním nového zázemí?
Již od počátku jsme si přáli výlohy a vždy jsme měli kancelář v patře. Výloha má své kouzlo. To hlavní bylo udělat kancelář, která bude vidět z venku. Původní kancelář byla taková mdlá, šedá, bez energie, bez elánu, lidi o nás nevěděli, často byli vůbec překvapeni, že tady vůbec jsme. Toto vše vedlo k tomu udělat krásné, hezké místo, s výlohou tak jak to má být. Kancelář byla tvořena, aby v ní bylo dostatek prostoru pro jednání s klienty v jednacích místnostech či pro školení poradců a makléřů. Byla jsem tím hybným motorem, bez ohledu na to, zda půjdu do nových prostor sama nebo s lidmi, ale věděla jsem, že v původním kancelářích zůstat nechci, tam mě to hodně ničilo.
Práce FP je někdy velmi náročná. Řekněte nám, jak relaxujete, jaké jsou Vaše koníčky a záliby?
Mé hlavní motto je: „Důležité je se z toho n…. Když nemůžeš, tak přidej.“
Vždy když přemýšlím, dojdu k tomu, že vlastně nic jiného neumím a že tuto práci miluji, a to jak s lidmi, s týmem, s klienty… Nedokážu si představit, že bych dělala něco jiného. Neřekla bych, že je tato práce náročná, spíš bych se přikláněla k tomu, že někdy může být vysilující.
Relaxuji hlavně dětmi. Dcera začala opět tančit, syn hraje hokej, být tam s nimi, to je to, co mě baví a vymaže veškerý stres. Jsem členem jedné neziskové organizace, kde děláme akce pro děti. Převléknout se např. za Karkulku, to je to, co mě nabíjí. Mým cílem a zároveň motorem je vidět šťastná očička dětí.
Zároveň potřebuji k životu moře, to mi dává neskutečnou energii.
Když se zeptám na Váš sen… Ať už osobní či pracovaní? Co Vás napadne?
Mým snem je od 13 let Jamajka. Už jsem byla v různých částech světa, ale na Jamajce jsem ještě nebyla, ani nevím proč.
Pracovně nemám poziční cíl, spíš fungování s lidmi. Mám novou asistentku, která sem přinesla novou energii. Chci nové, fungující lidi. Můj sen je 20 lidí.
Takže Jamajka a 20:o)))
Lucie, mockrát Vám děkuji za rozhor a přeji hodně úspěchů a splněných snů …
